Listopad 2010

Brána do duše tvé

24. listopadu 2010 v 21:34 Absurdno
Vím, jaký chceš být,
tvé srdce napovídá.
Chceš žít život svůj
a lásku nepoznávat.

qr
Tvoje srdce rozedrané jest.  
Na život smutný chceš to svést..
nežiješ život jaký má být.
Žiješ si po svém, máš svůj klid.

Nevnímáš mě
a já tě chci víc.
Vím, jaký seš
a jaký chceš být.

Oči jako brána do duše,
otevři je-ne tak suše.
Díváš se skrze m oji tvář.
Vidím ti na očích, že jsi jen lhlář.

Slibuješ to, co neslibují jiní.
Žiješ jen pro sebe.
Ostatní pouze chabě míjíš.
Nedíváš se na hvězdy, nesleduješ nebe.

Máš život takový,
jakýs chtěl mít.
Srdce rozetlé,
v očích jen hřích.

Lásku nepoznáš,
jenom smutek a žal.
Už víc mě nepotkáš,
popojdu dál.

V zajetí vášně

19. listopadu 2010 v 22:40 Absurdno
Stojíš tu u okna,
Tak krásná jest.
On se na odraz dívá,
chce tě svést.

Tvé tělo překrásné,
s jeho chce proplést.
Neodváží se však
přijít blíž.

Dívá se na tebe
a ty to víš.
Víš o své svůdnost,
a nechceš nic říct.

Tvé tělo láká ho.
Je připraven se svléct.
A on se stále neodvážil,
přijít blíž.

Toužíš po něm a on to ví.
Chtě by tě milovat,
Ale tvá krása ho zaráží.
Ty seš ten důvod, proč se neodváží.

Přijdeš blíž a on se zarazí.
Dotkneš se jeho úst
a on tě políbí.
Jenom něžné pohlazení rtů.

Ta vášeň, ve vás hned vzplane.
Vaše doteky jsou nedočkavé.
Milujete se uspěchaně,
milujete se neženě
Ted vášeň má vás za vězně.
bc

Ztracen

19. listopadu 2010 v 22:37 Absurdno
Ležíš na zemi,
a kolem tebe prázdno.
Na nic už nemyslíš,
klesl jsi na dno.

Na pokraji společnosti,
žiješ už dlouho.
Pocit bezcennosti,
bere ti život.

Svět kolem nevnímáš.
A myšlenky nestíháš.
Je ti jedno co se děje,
jenom se směješ.

Směješ se tomu ničemu,
co v hlavě se ti odehrává.
Své myšlenky necháš odplout,
tam daleko do neznáma.

Stále tě budu milovat

19. listopadu 2010 v 22:32 Absurdno
Nevím jak žít,
smysl jsem ztratila.
Můžu dál jít,
nebo utíkat?


Utéct před pravdou,
to nikdy nepůjde.
Utéct před lží,
stejně nepomůže.

Asi zůstanu stát
a postavím se čelem.
podívám se ti do očí
a nebudu se dívat kolem.


Odvážím se říct,
když budeš poslouchat.
Odvážím se říct,
,, Stále tě budu milovat!"da

Písen, která přináší smrt...

7. listopadu 2010 v 12:29 Absurdno
Její tony, prostoupili k jejich duši,
Nepůsobila tak, jak se sluší.
Nevlídná deštivá neděle.
Po tvářích stékají kapky omšelé.
Lidské siluety se ztrácejí,
V ponurém, mlhavém příšeří.

Hudba je slyšet všude kolem.
Do očí se vkrádá prázdnota a beznaděj.
Myšlenka na smrt zachrání před bolem.
Nevíš co dělat a tvá nálada klesla.
Hudba tě ovládá ještě víc, dneska.
Šeptá ti slova vysvobození,
že co bylo včera, dneska už není.

Tvé srdce ovládá její nejhlubší tón.
Už nikdy se nevrátí k tobě dom.
Nechala tě jít samotného dál.
Neposlouchá, když vyslovíš,, Já umírám."

Hudba je záchranou, bere ti všechno.
Naděje a víra nezůstala s tebou.
Ty jsi ted ovládán tou smutnou hudbou.

Dopis na rozloučenou,
tvá ruka svírá.
Hudba hraje dál, i když tvé srdce umírá.
Našeptává ti slova vysvobození.
Netušíš, že to smrt hovoří skrz ní.

Poslechneš, uchvácen hlasem překrásným.
Do ruky nůž vezmeš, okouzlen něžností.
Nemyslíš na nic, jen a štastné bytí.
Připraven poslechnout ten krásný tón.
Rozpoutáš nezastavitelní krve tok.

Ale na druhé straně pocit úlevy není.
Jenom nic a prázdné snění.
Poslední výdech a srdce přestalo bít.
Hudba ti lhala, nenašels klid.
Ona s ďáblem spolčená.
Ona byla písen, co ti smrt přinesla.

Srdce poety

3. listopadu 2010 v 21:25 Absurdno

Jak pošetilé,
básně psát.
Pocity ve verších,
na papír dát.
Bezvýznamná slova,
jdoucí za sebou.
Jako bys byl chudák,
co neví kam jít.

Ale možná srdce poety.
Na nebi hvězdy jinak vidí.
Ne tak jako ty.
A celým tělem hudbu vnímá.
Melodie prostupujíc,
až k jeho duši.

Tak zvláštní

3. listopadu 2010 v 21:13 Absurdno
Jdeme vedle sebe, ale ne spolu.
Ticho je strážce naší blízkosti.
Který nás k sobě nepustí.
Brání nám být jednou bytostí.
Je to proto jaká jsem já,
a ty tak jiný?

A já doufám, že najdem cestu zpět.
Nabudeme dva osamělí lidé.
Co jenom stojí vedle sebe.

Pohltila mě noc,
Ten věčný sen.
A nevím, kdy přijde den.
Město andělů je prázdné.

Chtěla bych tě obejmout,
Ale stojím opodál,
Zaražená.
Z tebe celá smutná a zmatená.

fgh